DJ P.M.C.

Ahoj přiznivci taneční hudby a mixování! Moje pravé občanské a nefalšované jméno je Aleš Pudivítr a narodil jsem se 12. července 1976 v Domažlicích (mimochodem je to v Západních Čechách). Už jako malý človíček jsem byl zvídavý a do všeho i všech jsem dloubal, vrtal a tak podobně. To mě zůstalo do dneška.

Nebudu zatěžovat hloupými informacemi typu jakou mám rád barvu, roční období nebo dívčí skupinu a soustředím se na fakt, že muzika je pro mě velkou láskou číslo 1. Bez ní bych asi nepřežil. Mám 6 let lidovky, kde jsem mlátil do piána, tedy pardon hrál na klavír. V 15-ti jsem se začal aktivně zajímat o muziku a v 16-ti mě vzali do prvního rádia, tehdy nejposlouchanějšího Rádia Brno 95,7 MHz. Dostal jsem se tam asi tak, že jsem zvedl telefonní sluchátko a zavolal jednomu moderátorovi, že to dělá úplně blbě, a že já a můj kámoš bysme to zvládli určitě líp. On si nás pozval a bylo to (no trochu jsem to zkrátil). V 17-ti jsem hrál poprvé jako DJ na diskotéce a začal vysílat své první mixované sety v rádiu.

V 18-ti (1994) jsem odešel z Rádia Brno a našel si hraní na jedné diskotéce. Mimochodem, za 300,- Kč na večer. Musím se pochlubit, že od začátku jsem hrál na gramofonech, což ovšem mnozí, silně zaostalí jedinci, brali jako mínus („jééé, on ještě hraje z gramogonůůů…“).

Po tvrdé škole DJ-ingu v kdejakým pajzlu jsem se odhodlal zavolat do dalšího rádia, do tehdejšího rádia Hády plus (později Kiss Hády), kde jsem nakonec ukecal svého budoucího šéfa Martina, že to sice tak nevypadá, ale že určitě ze mě bude hvězda . Po roce čekání (1996) jsem dostal svou první noční frekvenci. Má první denní vysílání byla na Štědrý večer a ráno na Nový rok. Nikdo to nechtěl dělat, ale já jsem byl štěstím bez sebe.

Od září roku 1997 jsem pravidelně otravoval svými dvojsmyslnými narážkami a přihlouplými kecy všechny ty, co si omylem naladili rádio některé všední odpoledne mezi 14 a 18 hodinou. Upřímný obdiv všem, co to přežili při zachování svého duševního zdraví.

V únoru 1998 se konečně „ledy hnuly“ a v sobotu večer se místo tradičního Rockového maratónu začal na 88,3 fm vysílat disco maratón jménem Sobotní dance party. Jsem rád, že jsem měl možnost se toho ujmout, protože nikdo jiný by to určitě nezvládl líp, než já…

V září 2001 jsem změnil barvu, nějak se mi totiž zalíbila zelená…:-) A tak jsem přešel na brněnské rádio Krokodýl 103 FM, kde jsem měl „na starosti“ nevšední všednodenní večerní vysílání od 19 do 21 hodin jménem „Šlehačka“ (nejen písničky na přání) a do roku 2004 také klasicky roztančené sobotně-nedělní od 18 do 02 hodin pod titulkem „La discoteca“.

Od února 2007 jsem se opět „vybarvil“ (tentokráte na zářivě žlutou) a stal jsem členem teamu konečně čistě tanečního rádia, které začalo vysílat na původní frekvenci rádia Student. V září 2007 byl pak název změněn na Free Rádio 107 FM. Zde jsem připravoval a vysílal pořady Freepárty (po-pá 14-18h), Free TOP 107 (pá+so 14-21h) a Le Mix de P.M.C. (pá 21-22h, ne 18-19h). V červnu 2012 jsem na vlastní žádost team Free Rádia opustil, nicméně poslední zmíněný pořad nonstop mixované dance-music vysílá hned několik dalších FM a internetových rádií (viz stránka pořadu Le Mix de P.M.C.) a najdete jej vždy v posledním záznamu i na těchto stránkách.

V současnosti se věnuji především DJingu, tvorbě reklamních spotů do rádia, znělek (jinglů) a dalších zvukových prvků pro rádia, web či DJs. Od roku 2012 také pracuji jako hudební producent a jako první jsem zremixoval singl pro slovenskou skupinu Papajam – Do What I Wanna Do, přičemž můj remix následně vyšel na lisovaném CD maxisinglu u slovenského vydavatelství Musica. Nyní připravuji i další remixy a vlastní skladby.

Závěrem bych chtěl poděkovat pár lidem: Martinovi Kozlovskému, že mi dal šanci vysílat a neustále toleroval mé výstřelky nejen ve vysílání, dále Karlu Kelčovi alias DJ Daddymu, který mě přivedl k italský taneční muzice, a také své mamince, že mě v dobách těžkých podržela. Nesmím zapomenout ani na kamaráda a kolegu DJ Borise a děkuji také všem svým kámošům, kámoškám i fandům, co chodí na moje akce a starají se perfektní atmosféru – bez nich by vůbec nešlo. Díky!

Další informace o mně se můžeš dočíst v rozhovorech.