Hitchcock – legenda, které bojuje o své tajemství
Hitchcock není klasický životopisný film, který by zobrazoval život význačného režiséra v celé jeho šíři. Místo toho se soustřeďuje na jednu etapu – na dobu, kdy připravoval a natáčel stěžejní film Psycho. Nápad to není špatný. Psycho, jeden z nejvlivnějších a nejzásadnějších filmů historie, totiž vznikl všemu navzdory. Jen škoda, že Hitchcock všechny legendy a báchorky až příliš konkretizuje.
Psycho, nejdůležitější a nejúspěšnější film Afreda Hitchcocka, je legenda. Legenda opředená tajemstvími, báchorkami a polopravdami.
Scénář Johna J. McLaughlina (podle knihy Stephena Rebella) tyto báchorky, které si filmoví nadšenci předávali od vzniku filmu až do současnosti a jejichž pravdivost je mnohdy přinejmenším sporná, servíruje jako fakt. Všechno, co film ukážete, se stává realitou. V tomto případě ale jako by formát „filmu o filmu“ mistrovi trochu podrážel nohy.
Představte si, že všechno, co pro vás kdysi bylo záhadou, co ve vás vyvolávalo pocity nejistoty a záchvěvy vzrušení, dostane najednou konkrétní odpověď. Podvědomě nechcete vědět, jestli Alfred Hitchcock při natáčení scény s Janet Leighovou na herečku v autě řval, aby ji dostal do rozpoložení, které toužil zachytit, ani netoušíte přistihnout geniálního režiséra, jak v předsálí kina špehuje publikum a při legendární scéně ve sprše extaticky „diriguje“ jejich emoce hrůzy a zděšení. To, co kniha dokáže zaobalit jako legendu nebo historku z natáčení, film až moc konkretizuje.
